Běloruský zahraniční archiv (1928–1945)
| Název | Běloruský zahraniční archiv (1928–1945) |
 Běloruský zahraniční archiv - hlavičkový papír |
| Signatura | T-BHA | |
| Rozsah | 40 inventárních jednotek, 1 krabice | |
| Stav katalogizace | Sbírka je plně katalogizována a volně dostupná badatelům | |
| Jazyk sbírky | čeština, běloruština, ruština |
Běloruský zahraniční archiv (někdy označovaný pouze jako Běloruský archiv nebo Běloruský historický archiv) vznikl v Praze v roce 1928. Jeho založení inicioval běloruský politik a novinář žijící od roku 1907 v Praze, dřívější reprezentant Běloruské lidové republiky v Československu Mikola Vjaršynin (Mikuláš Veršinin, 1866–1934), který stál až do své smrti v čele archivu. V letech 1934–1938 archiv spravoval politik a veřejný činitel Tamaš Hryb (1895–1938). Archiv byl umístěn v prostorách Ruského zahraničního historického archivu spravovaného československým ministerstvem zahraničních věcí a byl tak volně přidružen k tzv. Slovanským archivům ministerstva zahraničních věcí. De iure však zůstával majetkem Běloruské rady v Praze, organizace, která se snažila reprezentovat celou běloruskou diasporu v Československu. Nevyjasněný právní status archivu se po Hrybově smrti stal předmětem četných sporů mezi státními orgány a představiteli běloruské komunity. Roku 1939 byl Běloruský zahraniční archiv se souhlasem zástupce Běloruské rady Vasila Rusaka (1896–1946?) předán (podobně jako Ruský zahraniční historický archiv a Ukrajinský historický kabinet) do správy archivu ministerstva vnitra. Další osudy archivních sbírek nejsou známé, roku 1945 byly pravděpodobně vyvezeny do Sovětského svazu, kde sovětským bezpečnostním orgánům posloužily k tažení proti emigrantům a následně byly rozptýleny v ruských, běloruských a litevských archivech. Dosud byl objeven pouze malý zlomek původní sbírky.
Základ sbírky Běloruského zahraničního archivu tvořily dokumenty k činnosti Běloruské lidové republiky existující v letech 1918–1919, které do Československa přivezli její představitelé prchající po porážce do emigrace, a dále materiály se vztahem k činnosti běloruské diaspory (především té působící v Československu). I přes svůj nevelký rozsah (v roce 1940 obsahoval 11 000 listů archiválií, 680 svazků knih a 220 titulů periodik) představoval archiv důležitý prvek ve snaze o udržení běloruské národní myšlenky a vize běloruské státnosti. Během druhé světové války se sbírka archivu pravděpodobně rozšířila ještě o archivy předsedů Rady Běloruské lidové republiky Piotra Krečeŭského (1879–1928) a Vasila Zacharky (1877–1943), kteří žili v Praze.
Nevelká sbírka uložená ve Slovanské knihovně obsahuje především dokumenty k dějinám archivu. V první řadě jde o materiály popisující okolnosti jeho vzniku a existence. Ty dokládají mimo jiné opakované a neúspěšné snahy představitelů běloruské diaspory o vyjasnění právního postavení archivu a o jeho plné převzetí československým státem, který jediný disponoval příslušnými prostředky pro jeho rozvoj. Další část tvoří torzovitá korespondence mezi archivem a několika zahraničními institucemi týkající se budování sbírky. Mimořádně důležitým dokumentem je inventární kniha archivu (i.j. 1) doplňovaná do roku 1937. Obsahově se vymyká šestistránkový přehled činnosti běloruské emigrace, který v roce 1928 zpracoval Tamaš Hryb (i.j. 2).
Další dokumenty se vztahem k Běloruského zahraničnímu archivu a Tamaši Hrybovi uchovává Slovanská knihovna ve sbírce Ruský zahraniční historický archiv – sbírka provozních dokumentů (T-RZIA, části: 3-5, 4-1-53). Jde především o účetní doklady a provozní korespondenci spojenou s běžným provozem archivu a sporadickým rozšiřováním sbírky. Ve sbírce Ukrajinský pedagogický institut Mychajla Drahomanova (1923–1933) se dochoval Hrybův osobní výkaz lektora z roku 1929 (T-DRAH-28). Razítko Běloruského zahraničního archivu obsahuje řada knih a periodik rozptýlených ve fondu Slovanské knihovny, jíž byly pravděpodobně předány po zrušení archivu.