Ukrajinský pedagogický institut Mychajla Drahomanova (1923–1933)
| Název | Ukrajinský pedagogický institut Mychajla Drahomanova (1923–1933) |
 Institut Drahomanova - logo |
| Signatura | T-DRAH | |
| Rozsah | 430 inventárních jednotek; 21 archivních krabic | |
| Stav katalogizace | Sbírka je plně katalogizována a volně dostupná badatelům | |
| Jazyk sbírky | ukrajinština, čeština, výjimečně angličtina, francouzština, němčina, polština, ruština |
Ukrajinský pedagogický institut Mychajla Drahomanova (1923–1933) byl založen v Praze v červenci roku 1923 prostřednictvím Ukrajinského hromadského komitétu, tehdejší ústřední organizace ukrajinské emigrace v ČSR. Původně vznikl jako pedagogické pracoviště, jehož úkolem bylo vyškolit ukrajinské lektory, kteří by mohli učit děti ukrajinských emigrantů v jejich rodném jazyce. Po rozpadu komitétu v roce 1925 se škola osamostatnila a změnila se na vyšší pedagogický institut. Prvním ředitelem a posléze rektorem institutu se stal Leonid Bilec’kyj (1923–1926). Později ho ve funkci vystřídali Vasyľ Simovyč (1926–1930) a Vsevolod Harmašiv (1930–1933). Roku 1930 rozhodlo československé Ministerstvo školství a národní osvěty o likvidaci institutu a o tři roky později musela škola ukončit svou činnost. Během téměř desetileté existence navštěvovalo institut celkem 178 posluchačů, z nichž 85 získalo titul pedagoga středních škol a 31 doktorský titul. Z nejznámějších studentů jmenujme například ukrajinskou poetku Olenu Telihu. Vyučovalo zde celkem 92 pedagogů, mezi nimiž byla řada významných postav ukrajinské emigrace, například Sofija Rusova či Ivan Horbačevs’kyj. V roce 1925 bylo při institutu založeno Ukrajinské gymnázium, které přežilo zánik institutu i druhou světovou válku, v jejímž závěru přesídlilo do Německa.
Sbírka zahrnuje archiválie z let 1924–1932. Patrně nejdůležitější částí jsou „Protokoly Senátu institutu z let 1928–1930“ (inv. č. 412–416), které detailně popisují tehdejší významné události a obsahují i podrobné informace o běžném dění ve škole. Cenné údaje přinášejí i složky „Základní dokumenty“ (inv. č. 1–6) a „Personálie – lektoři, zaměstnanci“ (inv. č. 7–99). V prvém případě zde najdeme seznamy lektorů a studentů z různých období existence institutu, ve druhém pak životopisy a osobní výkazy lektorů, ale i informace soukromého charakteru, týkající se kupř. jejich zdravotního stavu atd. „Složka Personálie – studenti“ obsahuje méně významné údaje a informuje hlavně o průběhu studia jednotlivých posluchačů, popř. o důvodech jejich absence. Více se lze o studentech dozvědět ve složce „Stipendia“ (inv. č 139–144). Důležité zprávy zahrnuje také „Účetnictví“ (inv. č. 119–125), z nichž lze zkoumat hospodaření institutu v letech 1923–1929.
Korespondence, ačkoliv je relativně rozsáhlá, zpravidla nové informace nepřináší. Výjimkou je pouze styk s ministerstvem školství a národní osvěty (inv. č. 158, 282) a s ministerstvem zahraničních věcí (inv. č. 159, 284). Poslední složkou sbírky jsou materiály Ukrajinského dětského útulku. Tato instituce nikdy nebyla součástí institutu, o jeho založení se ale nejvíce zasloužila lektorka Sofija Rusova.
Ve sbírce najdeme mnoho důležitých údajů o historii institutu. Případným zájemcům lze ještě doporučit návštěvu Národního archivu, kde další materiály k činnosti institutu najdou v kartonech MZV-RPA 123, MZV-RPA 124 a UM 17, či Archivu ministerstva zahraničních věcí, kde se nacházejí v II. sekci 1918–1939, karton č. 260. Nejvíce pramenů však bezpochyby obsahuje archiv CDAVO Ukrajiny (Centraľnyj deržavnyj archiv vyščych orhaniv vlady ta upravlinnja Ukrajiny) v Kyjevě, fond 3972.