Ukrajinské reálné gymnázium v Čechách (1925–1945)
| Název | Ukrajinské reálné gymnázium v Čechách (1925–1945) |
 Pedagogové Ukrajinského reálného gymnázia. Sedící vlevo Ivan Kobyzs’kyj (ředitel v letech 1930–1933), uprostřed Jakym Jarema (ředitel v letech 1925–1928). Druhý zleva stojí Marko Chljur, který vedl školu v letech 1933–1936. |
| Signatura | T-UGM | |
| Rozsah | 134 inventárních jednotek, 6 krabic | |
| Stav katalogizace | Sbírka je plně katalogizována a volně dostupná badatelům | |
| Jazyk sbírky | ukrajinština, čeština, němčina |
Ukrajinské reálné gymnázium bylo založeno v Praze v březnu roku 1925 jako přímá součást Ukrajinského pedagogického institutu Mychajla Drahomanova. Jeho předchůdcem byla Škola ukrajinských plastunů z polského Szczypiorna u Kališe, odkud také pocházela část studentů. Zároveň gymnázium navazovalo na činnost ukrajinských maturitních kursů pořádaných v Josefově u Jaroměře, Poděbradech, Praze.
Původně měla škola sloužit především záměrům institutu, jehož posluchači zde měli získávat praktické zkušenosti. Již v roce 1927 se ale z finančních důvodů gymnázium muselo přestěhovat do Řevnic a vazby mezi ním a institutem stále více ochabovaly. V roce 1932 se osamostatnilo a v roce 1937 se přestěhovalo do Modřan (dnes již součást Prahy). Zde také přečkalo i léta druhé světové války. Díky obratnému jednání ředitele Avhustyna Štefana se škola vyhnula užší spolupráci s okupanty. Většina studentů a učitelů byla v dubnu 1945 evakuována do německého Augsburgu, kde poté pokračovala ve výuce. O necelé dva roky později bylo gymnázium rozděleno do třech nových škol. Po roce 1956 z nich fungovalo pouze gymnázium v německém Mittenwaldu.
Prvním ředitelem školy byl Jakym Jarema (1925–1928), kterého poté ve funkci vystřídali Agenor Artymovyč (1928–1930) a Ivan Kobyzs’kyj (1930–1933). V letech 1933–1936 zůstala funkce ředitele neobsazena a školu tehdy vedl z titulu zástupce ředitele Marko Chljur. Posléze se ředitelem stal Hryhorij Omel’čenko (1936–1940), kterého pak nahradil Avhustyn Štefan (1940–1945). Celkem na škole učilo 69 pedagogů, školou prošlo více než 700 studentů.
Sbírka zahrnuje archiválie ze dvou časových období: z let 1925–1931 a z let 1941–1945. Nejdůležitější informace přinášejí protokoly porad, schůzí a mimořádných konferencí pedagogického a profesorského sboru Ukrajinského reálného gymnázia z let 1927–1930 (inv. č. 125), popisující běžný život na škole i významné události. Významným pramenem jsou i personálie uchazečů o studium a o zaměstnání z let 1928–1931 a z let 1943–1945 (inv. č. 46–55), které badatele mj. podrobně zpravují i o sociálních poměrech těchto osob. Zároveň poskytují cenné informace o situaci ukrajinských běženců ve střední Evropě na konci druhé světové války. Ve složce „Personálie – lektoři, zaměstnanci“ (inv. č. 2–43) najdeme některá důležitá data týkající se učitelů gymnázia včetně jejich životopisů. Složka „Základní dokumenty“ (inv. č. 1) pak obsahuje mj. plán zřízení gymnázia z února roku 1925. Finanční záležitosti najdeme ve složce „Účetnictví“ (inv. č. 57–66), např. návrhy rozpočtu, ale i jídelní lístky školní jídelny.
Z korespondence nelze opomenout styk školy s československým ministerstvem školství a národní osvěty (inv. č. 79 a 108), s inspektorem gymnázia prof. Františkem Lakomým (inv. č. 78 a 106) a s Ukrajinským pedagogickým institutem (inv. č. 94 a 121).
Sbírku lze považovat nejen za důležitý pramen o historii Ukrajinského gymnázia, ale i o situaci ukrajinské emigrace ve středoevropském prostoru v roce 1944. Archivní materiály vztahující se k činnosti ukrajinského gymnázia lze najít také v Archivu hlavního města Prahy (ve sbírce „Spolkové reformní reálné ukrajinské gymnasium v Modřanech“), v Národním archivu v kartonech MŠ 1341, MŠ 1342, MŠ 1387 a UM 9 a v Archivu Univerzity Karlovy (zde v tzv. Všestudentském archivu).