Ukrajinský komitét (1926–1934)
| Název | Ukrajinský komitét (1926–1934) |
|
| Signatura | T-UK | |
| Rozsah | 50 inventárních jednotek; 2 krabice | |
| Stav katalogizace | Sbírka je plně katalogizována a volně dostupná badatelům | |
| Jazyk sbírky | Především ukrajinština |
Ukrajinský komitét (1926–1934) byl jednou z nástupnických organizací Ukrajinského hromadského komitétu (UHK), ústřední organizace ukrajinské emigrace v Československu, která působila v letech 1921–1925. Na rozdíl od ní však Ukrajinský komitét dostával od československé vlády menší subvence a jeho aktivity byly podstatně skromnější. Zakladateli komitétu byli Mykyta Šapoval, Nykyfor Hryhorijiv a Mykola Halahan. Dva posledně jmenovaní se pak stali i předsedy této organizace, kromě nich tuto funkci ještě zastávali Serhij Šeluchin či Fedir Švec‘. Komitét byl založen v Praze, kde také bylo jeho hlavní sídlo.
Původním záměrem Ukrajinského komitétu byla pouze realizace úkolů, jež UHK nestihl dokončit a které ostatní ukrajinské organizace odmítly převzít. Jelikož si komitét brzy vydobyl uznání a podporu vládních činitelů, rozhodl se svou činnost rozšířit. Jako hlavní cíl si stanovil zajištění finanční soběstačnosti ukrajinské emigrace po plánovaném ukončení Ruské pomocné akce. Podobně jako jeho předchůdce poskytoval komitét emigrantům služby spojené zejména s právními záležitostmi – vydával osvědčení, vyřizoval legalizaci pobytu, vyhledával práci, poskytoval drobné finanční půjčky, obstarával stipendia apod. Více se ale zaměřoval na nižší vrstvy obyvatelstva, obzvláště na ukrajinské dělnictvo. Pod jeho patronací byl založen Ukrajinský všeodborový dělnický svaz, který brzy navázal kontakt s ukrajinskými pracovníky po celém Československu. Komitét díky tomu získal přehled o počtu emigrantů v dalších československých městech a zakládal tu své pobočky. Kulturně-osvětovou činnost podporoval v menším rozsahu, zřídil kupř. spolek „Ukrajinské divadlo“, který organizoval po celém Československu divadelní představení či pořádal řemeslnické kurzy a přednášky. K dalším úspěchům komitétu pak můžeme přiřadit i vyjednání mezinárodní podpory pro nezaměstnané Ukrajince v Československu. Část emigrantů poté mohla vycestovat do Francie či do Kanady. S příchodem třicátých let v souvislosti s klesající finanční subvencí od československé vlády ustávala i aktivita komitétu a v roce 1934 ukončil svou činnost.
Sbírka zahrnuje archivní dokumenty z let 1925–1926, tedy z doby, kdy Ukrajinský komitét vznikal. Nejrozsáhlejší část tvoří personálie (inv. j. 1–3) ve složce „Základní dokumenty“, které jsou rovněž z celé sbírky informačně nejbohatší. Za pozornost stojí i zprávy o stipendiích (inv. j. 5–6) ve složce „Účetnictví“. Korespondence je méně významná, v inv. j. 22 najdeme kupř. stanovy Ukrajinské naturální školky v Poděbradech, která vznikla za přispění komitétu.
Další písemnosti vztahující se k činnosti Ukrajinského komitétu se nacházejí v Národním archivu v Praze, konkrétně kupř. v kartonech MZV-RPA 367 a MZV-RPA 368 či ve fondu RUESO.