Leontovyč, Ivan – materiály z osobní pozůstalosti
| Název | Leontovyč, Ivan – materiály z osobní pozůstalosti |
 Úmrtní oznámení Ivana Leontovyče |
| Signatura | T-Leont | |
| Rozsah | 70 inventárních jednotek (2704 listů, 5 fotografií), 3 archivní krabice + 1 adjustační krabice | |
| Stav katalogizace | Sbírka je plně uspořádána a volně dostupná badatelům | |
| Jazyk sbírky | ukrajinština, čeština, slovenština, polština; ojediněle němčina, ruština, latina, chorvatština |
Ivan Leontovyč se narodil 1. 1. 1893 (v obci Teniatyska v Haliči, dnešním Polsku), zemřel 30. 6. 1970 v Praze, kde značnou část svého života působil jako umělecky činný člen ukrajinsko-haličské (ukrajinské) komunity v Československu. Centrem jeho zájmu byla poezie: napsal mnoho básnických textů (tematicky čerpajících hlavně z ukrajinské a haličské historie či mytologie s cílem pěstovat ukrajinský národní duch a povědomí), zejména rozsáhlých poem. Známy jsou i jeho prozaické texty a výtvarné počiny (obraz, náčrtové skici), zajímal se rovněž o ukrajinské a haličské (karpatské) dějiny.
Absolvoval 3 semestry teologie na lvovské Ukrajinské univerzitě (1921–1922) a 6 semestrů na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1923–1926). Profesně působil jako stenograf v Ukrajinské centrální radě v Kyjevě (1917–1918) a v čs. Národním shromáždění (1924–1939 a 1945–1948), jako redaktor v tiskovém odboru Předsednictva ministerské rady (1939–1941). V letech 1948–1953 byl vězněn, poté pracoval v oblasti památkové péče a v různých pražských firmách (např. Autoslužba, n.p.). V šedesátých letech 20. stol. se věnoval aktivitám spolkové povahy (filatelie a ukrajinská krajanská komunita v Praze).
Archiválie o rozsahu 0,4 bm jsou uloženy ve 3 kartonech (archivních krabicích) a 1 adjustační krabici. Jsou rozděleny na čtyři základní části:
- životopisný materiál vlastní (včetně osobní korespondence a poznámek);
- literární tvorba (Leontovyč i další osoby);
- písemnosti členů rodiny;
- ilustrační materiál.
Sbírka obsahuje především písemné, fotografické a tištěné dokumenty vztahující se k životu a činnosti Ivana Leontovyče, dále pak výtvarná díla (obraz, jehož autorem je Leontovyč; šachové figurky autora Jurije Vovka v případné spolupráci s Ivanem Lošákem. Časově se dokumenty vztahují k období let 1921–1976, některé dokumenty mají přesah až k letům 1892 resp. 2003. K osobě I. Leontovyče se přímo vztahují písemnosti životopisné povahy: osobní dokumenty, písemnosti o vysokoškolském studiu, materiály profesní povahy, korespondence – zde se mohou jevit jako jedny z nejzajímavějších dopisy jeho sestry Marije Lipynské ze sovětské Ukrajiny a švagrové Anny Leontowycz z poválečného Polska –; dále Leontovyčovy těsnopisné záznamy (poznámky, jejichž informační hodnota však zůstává velmi omezená) a originály jeho literárních textů (mnohdy v různých tvůrčích variantách: koncept, čistopis, redigovaný strojopis). Specifickými písemnostmi jsou motáky z vězení a útržky, výjimkou nejsou ani makulaturní dokumenty.
Nejstarší archiválií souboru je paspartovaná fotografie tzv. západní skupiny pěveckého sboru Lvovský bojan (Львôвскій Боянъ) z roku 1892, nejmladší pak Historie rodiny Leontovyčů, kterou napsal jako gymnaziální referát Leontovyčův vnuk Adrian Leontovyč v roce 2003. Podstatná část archivního souboru však spadá do poloviny dvacátých až poloviny padesátých let 20. století (týká-li se přímo Leontovyče) a od poloviny padesátých do poloviny sedmdesátých let 20. století (v případě rodinných příslušníků).
Leontovyčova literární tvorba je zde zastoupena poezií, zpravidla tematicky orientovanou na haličská a ukrajinská národní témata; výjimku tvoří několik básní, ať již vlastních, anebo překladů českých autorů, na téma února 1948. Vyskytuje se také poezie určená či dedikovaná vlastním dětem. Mezi materiály rodinných příslušníků převažuje osobní korespondence s Leontovyčem.
Žádná z písemností se nevztahuje k Leontovyčovým aktivitám politického či národně odbojového charakteru (ve prospěch ukrajinského nacionálního hnutí), jimiž bylo zdůvodněno jeho věznění.
Díla jiných autorů (v podstatě jejich samizdatové opisy) se týkají především historických témat vztahujících se k Ukrajině (buď jako čistě ukrajinské téma, anebo v polské či ruské souvislosti) zpravidla z přelomu 19. a 20. století.