Rochlin, Vadim Moisejevič – materiály z osobní pozůstalosti
| Název | Rochlin, Vadim Moisejevič – materiály z osobní pozůstalosti |
 Vadim M. Rochlin, Leningrad, 16. 6. 1966 |
| Signatura | T-ROCH | |
| Rozsah | 89 inventárních jednotek (3 300 listů, 212 obálek, 62 pohlednic, 8 dopisnic, 346 fotografií, 1 diapozitiv, 3 snímky, 1 oznámení, 12 blahopřání, 2 průkazky, 2 skicářové desky) v 9 archivních krabicích | |
| Stav katalogizace | Sbírka je plně katalogizována a volně dostupná badatelům | |
| Jazyk sbírky | ruština, angličtina a čeština; ojediněle němčina, francouzština, italština, vlámština, marginálně běloruština, litevština |
Vadim Moisejevič Rochlin (25. 8. 1937 Leningrad ‒ 25. 4. 1985 Leningrad) byl ruský nekonformní malíř a grafik, svébytný představitel leningradské neoficiální výtvarné scény šedesátých až osmdesátých let 20. století. Na pomyslný vrchol jeho díla patří práce tzv. evangelické série (např. obrazy „Raspjatije“ (Ukřižování), „Nesenije kresta“ (Nesení kříže) a jejich studie. Z jeho grafických prací jsou známy zejména portréty (členové rodiny, přátelé) a ilustrace k románu Michaila A. Bulgakova Mistr a Markétka. Rochlin se věnoval také figurálním kompozicím a monumentální malbě. Celkem je doloženo více než 1100 děl. Nebyl oficiálním výtvarníkem, a tak neměl možnost za života svá díla vystavovat. Kromě několikadenní výstavy studentských prací v atriu Fakulty architektury Leningradského stavebně-inženýrského institutu na konci padesátých let, se zúčastnil pouze dvou neveřejných společných výstav v bytech leningradských kolegů-výtvarníků v polovině šedesátých let. Sovětská veřejnost spatřila několik jeho prací až v polovině sedmdesátých let na dvou krátkodobých společných výstavách nezávislých výtvarníků (tzv. Gazněvština). Další expozice (již posmrtné) umožnilo období tzv. perestrojky ‒ šlo o tři vlastní a dvě společné výstavy. Ve druhé polovině devadesátých let se uskutečnilo několik výstav v USA a západní Evropě (zejména zásluhou Jane Voorhees Zimmerli Art Museum v New Brunswicku, New Jersey, v jehož sbírkách se nachází nejvíce Rochlinových prací). V Rusku vlastní nejvíce jeho děl petrohradské Ruské muzeum.
Vadim M. Rochlin v letech 1954‒1960 studoval Fakultu architektury Leningradského stavebně-inženýrského institutu. Po ukončení studií pracoval jako architekt v řadě sovětských projekčních ústavů: „Goskoľstrojprojekt“ v Murmansku (1960), kolská pobočka ústavu „Gipronikeľ“ v Mončegorsku (1960‒1963), „Lenprojekt“ (od 1976 „Lenniiprojekt“) v Leningradu (1963‒1980). V letech 1980‒1984 působil jako učitel výtvarné výchovy ve vyboržském obvodním Paláci pionýrů v Leningradu.
Sbírka dokumentů, kterou vlastní Slovanská knihovna, má rozsah 1 bm, materiály jsou uloženy v 9 archivních krabicích. Sbírku získala knihovna v roce 2008 darem od manželky V. Rochlina Tamary I. Fedorovové.
Sbírka je rozdělena do pěti základních částí:
- Vadim M. Rochlin – biografické materiály (včetně fotografií); korespondence (doručená i odeslaná); architektonické dílo; výtvarné dílo (výstavy, artefakty, kritika, katalog tvorby, vzpomínková monografie, smlouvy); literární dílo; bibliografie textů o V. M. Rochlinovi;
- Moisej Izrailevič Rochlin (otec) – biografické materiály, fotografie;
- Lidija Aleksejevna Dmitrijevskaja (matka) – biografické materiály; korespondence; fotografie;
- Tamara Ivanovna Fedorovová (Fedorova – manželka) – personálie a osobní aktivity; deníkové záznamy; korespondence osobní; korespondence ostatních členů rodiny;
- různé – články a časopisy; korespondence jiných osob; texty jiných autorů; výstavy jiných výtvarníků (materiály a pozvánky); výtvarná díla jiných výtvarníků.
Sbírka obsahuje především písemné, fotografické a tištěné dokumenty vztahující se k životu a výtvarným aktivitám Vadima M. Rochlina a k činnosti jeho manželky Tamary I. Fedorovové. Výtvarné dílo V. M. Rochlina reprezentují zejména pomocné materiály dokumentující průběh a okolnosti vzniku některých jeho prací. Kromě několika náčrtků neobsahuje sbírka žádné Rochlinovo výtvarné dílo. Jeho architektonická práce je zastoupena především třemi panoramatickými bokorysy Něvského prospektu. Rozsahem dominantní je agenda výstav Rochlinových prací a materiály týkající se katalogizace jeho díla (včetně procesu přípravy přehledového katalogu jeho prací Vadim Rochlin a vzpomínkové monografie Vadim Rochlin v vospominanijach rodstvennikov i druzej). Časově se dokumenty vztahují k období od přelomu třicátých a čtyřicátých let do poloviny osmdesátých let 20. století, v případě pozdějších výstav s přesahem až do přelomu tisíciletí.
Materiály T. I. Fedorovové se věnují jak katalogizaci prací a zhodnocení díla V. M. Rochlina, tak převodu jeho děl do galerijních sbírek a pořádání výstav.
Nejstarším dokumentem celého souboru je pohlednice Smolenska s textem z listopadu 1922, nejmladším pak poslední část tzv. deníkových záznamů a korespondence Tamary I. Fedorovové, obojí z roku 2013. Nejvýraznější vypovídací hodnotu mají jednak podkladové materiály (originální texty, vzpomínky, cílené diskuse…) k oběma publikacím představujícím ve své úplnosti život a dílo Vadima Rochlina a dále soubor fotografií sloužící jako „generační“ obrazová kronika ruské středostavovské intelektuální židovské rodiny od přelomu dvacátých a třicátých let do konce šedesátých let 20. století (s přesahem do doby rozpadu SSSR). Dokumentační hodnotu mají také tzv. deníkové záznamy zapsané Tamarou I. Fedorovovou zachycující události života a díla V. M. Rochlina od konce sedmdesátých let 20. století do počátku druhého desetiletí 21. století i její popisné komentáře a informace k mnoha dokumentům (v řadě případů bohužel necitlivě uváděné přímo do jejich obsahu, což snižuje autenticitu a původnost materiálů).