Zlenko, Petro (Andrijovyč, 1891–1954) – materiály z osobní a rodinné pozůstalosti
| Název | Zlenko, Petro (Andrijovyč, 1891–1954) – materiály z osobní a rodinné pozůstalosti |
 Petro Zlenko (1891–1954) – fotografie z roku 1938 |
| Signatura | T-ZLE | |
| Rozsah | 262 inventárních jednotek; 1 archivní krabice | |
| Stav katalogizace | Sbírka je plně katalogizována a volně dostupná badatelům | |
| Jazyk sbírky | čeština, ukrajinština, ruština, němčina, rumunština, vzácně polština |
Petro (Petr) Zlenko (6. 6. 1891, Starokonsťantyniv – 1. 11. 1954, Tajšet) byl ukrajinský a československý bibliograf, publicista a nakladatel, pracovník Slovanské knihovny.
Narodil se ve volyňském městečku Starokosťantyniv v rodině učitele. Roku 1909 maturoval na gymnáziu ve městě Anaňjiv v Oděské gubernii a v témže roce byl přijat na Matematicko-fyzikální fakultu Oděské Novorossijské univerzity. V roce 1912 přestoupil na stejnou fakultu Kyjevské univerzity sv. Vladimíra. Za první světové války byla univerzita evakuována do Saratova, kam odjel i Petro se svou první ženou Taťjanou. V Saratově získal Zlenko potvrzení o ukončení šesti semestrů, zřejmě byl mobilizován, odjel na roční důstojnický kurz do Sergejevské dělostřelecké školy v Oděse a následně jako poddůstojník nastoupil do dělostřelecké jednotky ruské carské armády.
Po vyhlášení ukrajinské nezávislosti se Zlenko přihlásil do ukrajinské armády. Jako praporčík 12. dělostřelecké divize armády Ukrajinské lidové republiky odešel na začátku roku 1920 do Polska, kde strávil několik měsíců v táboře pro internované vojáky. Po propuštění z tábora učil fyziku a matematiku na soukromém gymnáziu v Brestu. Možnost dokončit vysokoškolské studium přivedla Petra Zlenka na podzim 1923 do Prahy. Zde roku 1928 promoval na Ukrajinském pedagogickém institutu Mychajla Drahomanova. Absolvoval také Státní knihovnickou školu. Poté pracoval jako knihovník Ukrajinského pedagogického institutu Mychajla Drahomanova, a to až do jeho zániku v roce 1933.
V letech 1936–1945 pracoval jako katalogizátor ve Slovanské knihovně v Praze. Ve stejném období se věnoval odborné práci, spolupracoval s redakcemi různých bibliografických tisků. Aktivně působil v organizacích ukrajinské diaspory v Československu, zejména ve Vědeckém spolku Tarase Ševčenka a v ukrajinské skautské organizaci Plast. V letech 1932–1938 vydával a editoval časopis Ukrajinskyj tyždeň (Ukrajinský týden). Spolupracoval s časopisy Spudej, Knyholjub, Literaturno-naukovyj visnyk, Tryzub, Slovanská knihověda, Časopis československých knihovníků, Ukrajina a několika dalšími.
V srpnu 1937 získal Petro Zlenko československé státní občanství. Dne 2. 2. 1944 se oženil s Marií (Marinou) Pinkasovou, roz. Brezinovou.
V pátek 6. 7. 1945 byl Zlenko ve svém pražském bytě zadržen příslušníky jednotky NKVD SMERŠ a protiprávně transportován do SSSR. Z věznice v Horlivce na Donbasu byl převezen do táboru č. 033 v Tajšetu v Irkutské oblasti, kde 1. 11. 1954 zemřel.
Fond Petra Zlenka pochází z pozůstalosti po jeho vdově Marii Zlenkové a po jejím synovci Pavlu Brezinovi. Sbírka obsahuje základní osobní materiály umožňující sestavit podrobný Zlenkův životopis: dokumenty týkající se života rodiny Zlenkových v carském Rusku, vzdělání Petra Zlenka v Rusku a Československu, různé legitimace, potvrzení o rodinném stavu a dokumenty spojené s nabytím československého státního občanství. Nemalou část souboru tvoří fotografie, které na poměrně velkém časovém úseku (většinou od roku 1905 do 40. let) zachycují jak Petra Zlenka a jeho příbuzné (zejména Marii Zlenkovou) tak i jeho kolegy a přátele.
Dochovala se také poměrně rozsáhlá kolekce korespondence Marie Zlenkové s různými osobami a institucemi, ze které lze sledovat osud Petra Zlenka po zatčení a odvlečení. Jde zejména o Zlenkovy dopisy manželce z míst uvěznění, o dopisy posílané Marii z Ukrajiny Zlenkovou matkou Ljudmilou, a také o korespondenci obdrženou od státních institucí.