Durnovo, Nikolaj Nikolajevič – materiály z osobní pozůstalosti
Nikolaj Nikolajevič Durnovo (23. 10. 1876, Moskva – 27. 10. 1937, Sandаrmoch) byl ruský slavista a filolog, profesor Saratovské univerzity. Od roku 1924 žil v československém exilu, působil mj. jako hostující profesor Masarykovy univerzity v Brně. Aktivně se zapojil do vědeckého života, spolupracoval s Pražským lingvistickým kroužkem, navázal kontakty s českými a slovenskými filology, ale rovněž s mnohými učenci z řad ruské emigrace. Kvůli obtížným životním podmínkám přijal Durnovo roku 1928 nabídku na členství v Běloruské akademii věd a přestěhoval se do Minsku. Posléze se přesunul do Moskvy. Roku 1933 byl zatčen a odsouzen k deseti letům nápravně-pracovních táborů. Trest si odpykával v Soloveckých táborech zvláštního určení. V říjnu 1937 byl popraven na nedalekém hromadném popravišti Sandаrmoch poblíž Medvežegorsku.
Sbírka dokumentů uložená ve Slovanské knihovně (jde o nevelkou kolekci čítající 112 inventárních jednotek) obsahuje výhradně korespondenci, kterou Durnovo obdržel během svého života v Československu. Jde o dopisy, drobnější korespondenční lístky i pohledy od českých i zahraničních učenců, redakčních rad a organizací. Většina dokumentů je v ruštině a češtině, příležitostně se vyskytuje též francouzština a němčina. Sbírka dokládá čilé Durnovovo zapojení do vědeckého života, snahu pokračovat v oborné filologické práci, a to i v nelehkých podmínkách emigrace.
Kromě korespondence je součástí fondu Slovanské knihovny také Durnovova knihovna čítající více než 3200 svazků, která byla zakoupena na sklonku roku 1926. Sbírka obsahuje převážně ruské vědecké práce z poslední čtvrtiny 19. a první čtvrtiny 20. století z oblasti rusistiky, včetně knih věnujících se církevněslovanské tematice, staré ruské literatuře a etnografii.