Čapla, Vasil – materiály z osobní pozůstalosti
Vasil Čapla (dle rodného a křestního listu Basilius Čapla/Czapla, ukrajinsky Vasyl Petrovyč Čaplja; 20. 6. 1891 – 16. 8. 1977) byl československý pedagog ukrajinského původu, odborník na účetnictví a kybernetiku, politický vězeň sovětského Gulagu.
Narodil se v obci Jasenycja Silna v Haliči (nyní v Drohobyčský okres, Lvovská oblast, Ukrajina) do rolnické rodiny. Od dětství měl blízko k haličským ukrajinským osvícenským kruhům, jelikož jeho bratrancem byl básník, literární kritik a významný občanský aktivista Ivan Franko (1856–1916).
Čapla absolvoval obecní školu a dva ročníky polského gymnázia v Drohobyči. Středoškolské studium dokončil v Krakově. V roce 1912 maturoval, začal pracovat jako učitel na národní (základní) škole v Žolkevském okrese a hned po prvním školním roce nastoupil jako jednoroční dobrovolník na základní vojenskou službu. Ve vojenské kariéře pokračoval Čapla i po vypuknutí první světové války: v roce 1916 měl hodnost nadporučíka rakouské armády. Roku 1918 upadl do italského zajetí. Po propuštění v roce 1919 se usadil v Praze, kde vystudoval Vysokou školu obchodní. Roku 1922 nastoupil jako učitel na Státní obchodní akademii „s vyučovacím jazykem rusínsko-ukrajinským“ v Užhorodě, která byla v roce 1926 přeložena do Mukačeva. Zde působil až do roku 1938, kdy přešel jako odborný referent a školní inspektor na Ministerstvo školství Podkarpatské Rusi. Po okupaci regionu Maďarskem v roce 1939 odjel spolu s rodinou (ženou Eliškou a dětmi Evou a Jiřím) do Prahy.
V Praze se Vasil Čapla habilitoval na docenta Ukrajinské svobodné univerzity, v letech 1939–1942 byl ředitelem dvouroční dívčí obchodní školy v Ječné ulici v Praze. Poté až do konce války učil na střední obchodní škole v Resslově ulici. V době svého působení na středních odborných školách napsal řadu učebnic účetnictví.
Nedlouho po příchodu Rudé armády do Prahy, 15. května 1945, byl Čapla zatčen příslušníky NKVD, odvlečen do SSSR a 8. dubna 1946 odsouzen vojenským tribunálem za údajnou kontrarevoluční činnost k deseti letům nápravně-pracovních táborů. Do Československa se vrátil po propuštění z Mordvinska v roce 1954. Rehabilitován byl 18. března 1964 rozhodnutím Kyjevského oblastního soudu.
Ing. Vasil Čapla zemřel 16. srpna 1977 v Praze, zde byl i pohřben.
Poté, co Vasil Čapla odešel v roce 1955 do penze, začal se věnovat studiu kybernetiky, zejména pak jejích dějin. Již v roce 1964 vydal svou první publikaci na toto téma a aktivně se snažil o navázání odborných a osobních kontaktů v sovětské Ukrajině.
Nevelká sbírka dokumentů z Čaplovy osobní pozůstalosti obsahuje především materiály se vztahem k jeho biografii, životopisné texty a fotografie z let 1917–1977 (originály a kopie). Její součástí jsou také rukopisy některých Čaplových studií, zejména o vývoji výpočetní techniky v Československu a obecně z dějin kybernetiky. Sbírku dokumentů Vasila Čaply věnoval Slovanské knihovně jeho syn Jiří Čapla.