Bem, Alfred Ljudvigovič – Holíková-Bem(ová), Irena Alfredovna – materiály z osobní pozůstalosti
Alfred Ljudvigovič Bem (23. 4. 1886 Kyjev – 1945 ?) byl literární historik a teoretik. Před odchodem z Ruska pracoval v oddělení rukopisů petrohradské knihovny Akademie věd. Po krátkém pobytu v Bělehradě a Varšavě se v roce 1923 usadil v Praze. Působil zde jako lektor ruského jazyka na Karlově univerzitě; v letech 1923–1924 přednášel ruskou literaturu v Ruském pedagogickém institutu Komenského. Organizačně se věnoval skupině mladých emigrantských básníků Skit poetov, byl tajemníkem československé Společnosti Dostojevského. Publikoval v ruských, českých i německých časopisech.
V květnu 1945 byl A. L. Bem zatčen sovětskou tajnou službou. Jeho další osud, přesné datum a okolnosti jeho smrti se dosud nepodařilo zjistit.
Fond A. L. Bema uložený ve Slovanské knihovně (176 inventárních jednotek) představuje pouze malou část jeho pozůstalosti. Obsahuje rukopisné a strojopisné texty Bemových přednášek a studií a výstřižky z tisku týkající se ruské literatury, zejména Dostojevského, Turgeněva a Jesenina. Dále je zastoupena Bemova korespondence s nakladateli z let 1928–1944. Všechny dokumenty svědčí o Bemově velké pečlivosti a systematičnosti. Pozoruhodný je Bemův pokus o rekonstrukci nenapsané Turgeněvovy novely Sabina Monaldeski na základě autorových poznámek a fragmentů. Informační hodnotu mají Bemovy vlastní životopisy.
Druhou část sbírky tvoří materiály spojené s činností Bemovy dcery Ireny Holíkové (roz. Irina Alfredovna Bem, 13. 6. 1916, Petrohrad – 18. 7. 1981, Hradec Králové, Česká republika). Do Československa přijela společně s rodiči v roce 1923. Po maturitě na francouzském gymnáziu v Praze pokračovala ve studiu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byla aktivní členkou básnické skupiny Skit poetov.
Začátkem druhé světové války vydala sborník veršů z let 1937–1941 Orfej (Orfeus). V té době učila ruský jazyk a literaturu v Ruském gymnáziu v Praze-Pankráci.
Provdala se za Michaila Antonoviče Golika (Holíka, 1912–1971), který byl v roce 1945 zatčen orgány SMERŠ a stejně jako její otec a manžel její mladší sestry Taťjany Sergej Davydov protiprávně odvlečen do SSSR.
I. A. Holíková-Bem(ová) po válce opustila Prahu a působila jako učitelka ruského jazyka na různých všeobecně vzdělávacích a odborných školách ve východních Čechách (Chrudim, Pardubice, Hradec Králové), své literární nadání uplatňovala při vedení školních dramatických a recitačních kroužků.
V 60. letech se pokoušela znovu vydat básnickou sbírku Orfej doplněnou o pozdější tvorbu.
V období tzv. pražského jara spolupracovala s Ústavem jazyků a literatur ČSAV, v němž vznikl kolektiv zaměřující se na literární tvorbu pražské ruské emigrace. Po srpnu 1968 byla jeho činnost omezována a posléze zcela zlikvidována. Irena Holíková nadále pečovala o pozůstalost otce a jeho knihovnu, jejíž část poskytla Ústavu jazyků a literatur ČSAV a zbývající část prodala Slovanské knihovně.
Fond I. A. Holíkové-Bem(ové) uložený ve Slovanské knihovně (205 inventárních jednotek) obsahuje především rukopisné a strojopisné verze jejích veršů, studií, církevních kázání a žalmů s notovými záznamy a dále též soukromou a pracovní korespondenci a přípravné materiály pro výuku ruštiny. Zastoupena je dokumentace týkající se prodeje Bemovy knihovny a archivu Slovanské knihovně a korespondence k plánované publikace IV. dílu sborníku O Dostojevském po redakcí A. L. Bema.